Netradiční materiál
Ani sebešikovnější švadlenka, vyšívačka, pletařka nebo háčkovačka nedokáže pracovat bezezbytkově. Znám to. To se člověk naučí pracovat s materiálem úsporně, aby nemusel vyhodit ani kousek. Při pletení a háčkování se konce přízí zatáhnou do pleteniny a těch pár posledních vyčnívajících centimetrů se odstřihne. Při dokončování svetru, hlavně v případě pletení z několika barev, ze všech těch odstřižených konců vznikne pěkná hromádka. Při šití je to zase hromádka z několika centimetrových konců tenkých nití.
Když jsem si začala uvědomovat, že se v kupkách nepotřebných konců skrývá velmi zajímavý originální materiál, začala jsem ty kupičky shromažďovat. Na potom. Nejdříve do průhledných sáčků. Když pak z těch sáčků byla kupka, překupila jsem je do krabice. Jakmile jsem obsah krabice vyhodnotila za dostačující, rozhodla jsem se přistoupit k tvorbě nového úžasného díla.
Vlastně nejde o nic světoborného. Stačí mít nějaký podklad, na který lze rovnoměrně rozvrstvit tu nádheru, něčím průhledným ji zakrýt a všechno spojit prošitím. Pokud se v průběhu vrstvení dostaví nějaký další nápad na vylepšení původního záměru, je třeba jej zhmotnit. Občas se mi to stává. Proto se v mých „nitěnkových“ dílech objevují kromě odstřižených konců nití a přízí i nepotřebné odřezky krajek, stužek nebo sítěk. A protože jsem v minulém životě byla straka a všechno, co se třpytí, se hodí k mému tvoření, zpestřuji svůj nitěný „chaos matroš“ třeba i ledabyle pohozenými flitry a perličkami.
Své „nitěnkové“ polotovary využívám k výrobě tašek a taštiček různého druhu, ale určitě se dají využít i na něco jiného. V každém případě jsou vždy naprosto originální, protože zopakovat kterýkoliv z nich prostě nelze.
babča Ivča
