Ani klubko nazmar
Jsem náruživá pletařka a rozhodně nechci plýtvat materiálem. Přesto mi téměř vždy po dokončení pleteného či háčkovaného díla zůstane nějaké to zdánlivě nepoužitelné klubíčko. Pro tyto účely mám svůj tajný šuplík, kde shromažďuji vzácný materiál pro další upotřebení. Byly doby, kdy jsem neměla jen šuplík, ale skoro celý úložný prostor pod postelí.
Zásobu zbytkových klubíček se snažím redukovat. Ponožek, bambulek i pestrobarevných háčkovaných dek už mám doma a taky jsem rozdala po rodině a okolí dost a to okolí už toho má taky dost.
Zbytková klubíčka jsou vždycky velmi rozmanitá jak barevně, tak taky sílou (chcete-li tloušťkou) přízí. Většinou se k sobě příliš nehodí esteticky ani prakticky. Výsledkem mého urputného přemýšlení, co dalšího (a hlavně jiného než jsou výše zmíněné „projekty“) vytvořit, byl nápad, uplést ze všech těch dosud nezpracovaných klubek kobereček. Tento kobereček ale bude jedinečný v tom, že nejdříve upletu či uháčkuji šňůru a teprve z ní budu plést ten kobereček.
A tak se taky stalo. Trvalo to poměrně dlouho, ale kobereček mi už nějaký pátek slouží. Každé ráno, když vstávám z postele, uvědomím si, že je moc příjemné šlápnout bosýma nohama na tak měkkou podložku a že je to ta moje odpadovka, díky níž nepřišlo a n i k l u b k o n a z m a r !
babča Ivča
